Můj příběh

...aneb jak vznikl tento projekt

Touha po zdravém těle začíná v naší mysli.... Tak zní motto projektu Eat With Love.

V mysli jsem to měla nastavené ale úplně jinak.

Můj dřívější způsob života byl o stresu, málo spánku, odbývání se v jídle, tlak na to, být dokonalá a všechno zvládnout. A můj život bude až pak...

Z finančního byznysového světa, přes manažerské řízení, až ke cvičení a jídlu...

Jmenuji se Mirka a rozhodla jsem se změnit svůj život, když mi jednoho dne byla diagnostikována roztroušená skleróza. Zrcadlo mého dřívějšího stylu života.

Toto je můj příběh v kostce. 

Pokud tě zajímá více, čti dále 🙂

Také to znáš? Pracuješ od nevidím do nevidím, v hlavě ti lítají úkoly, co ještě musíš udělat, na co jsi zapomněl(a), komu jsi nenapsal(a) a měl(a), jak se ti plní mailová schránka rychleji, než ji stíháš vyřizovat… V noci se budíš a nedokážeš znovu usnout, protože hlava nejde vypnout. Jsi naštvaný(á), že nespíš a mrháš čas převalováním, protože za tu hodinu bys už vyřešil(a) 20 mailů a tři hořlavé úkoly… 

Přátelé si tě, rádoby s humorem, dobírají, že už jsi jim týden neodpověděl(a) na zprávu, partner či partnerka už pomalu vzdává snahu o pochopení tvého autopilotního fungování a poslední, na co nacházíš čas, je pokus o nějakou zdravou stravu. Jsi rád(a), že v rámci možností dokážeš zvládat aspoň nějakou stravu. O spánku snad radši ani nemluvím. Piješ hektolitry kafe, které už ani nezabírá… 

…To jsem přesně já ještě před nějakou dobou… 

Moje práce mě vždycky dost bavila, ale štvalo mě, kolik povinností mám na sobě naloženo. Ještě víc mě ale štvalo, jak špatně se u toho cítím. Byla jsem často unavená, nevyspaná, energeticky vyšťavená, chodila jsem cvičit nadoraz, takže mě to spíš vyčerpávalo, než dobíjelo a vůbec jsem neměla chuť na zdravé jídlo, naopak jsem “prasila”, potřebovala jsem rychlou energii, sladké, kalorické, rychlé jídlo.

Měla jsem úplně nechuť k tomu, jídlo si připravovat, vymýšlet, nakupovat, vařit, takže jsem točila to stejné dokola - vločky s tvarohem, banánem a burákovým máslem. A vajíčka. A jedla hodně venku. Což lezlo dost do peněz.

Když se mi přejedla moje klasika, neměla jsem vůbec chuť jíst, i když mi škrundalo v břiše. Jídlo mě otravovalo, obtěžovalo, zdržovalo. Chtěla jsem ideálně spolknout nějakou zázračnou pilulku plnou živin a dokončit konečně všechny ty úkoly, abych si pak mohla třeba jen tak číst. Ale ty úkoly nikdy nekončily. Čím rychleji jsem na nich pracovala, tím rychleji se objevovaly další.. A tak jsem jednoduše stavěla sebe až na poslední místo a na prvním místě byla moje práce a honba za tím pocitem dokončených úkolů, čistého stolu a “ažpaků”.. Totiž, že já budu žít až pak.. 

Pamatuju si, jak jsem seděla v noci na gauči s notebookem, dodělávala nějaký úkol, který měl deadline, totálně se mi zavíraly oči a já si nedovolila jít spát, dokud to nedodělám. Šla jsem si uvařit kafe, nacpala se rádoby zdravou čokoládovou tyčinkou Flapjack s tím, že to prostě už dotáhnu a vyspím se o víkendu. Bylo půl třetí ráno! 

Krátce na to přišel velký pátek 13.3.2020 a s ním první covidový lock down. Cítila jsem velký průšvih, ale zároveň paradoxně obrovskou úlevu. Moje hlava dovolila mému tělu polevit a já jsem postupně přestala vidět na jedno oko. Myslela jsem si, že ho něčím vykapu, že mi tam jen něco spadlo. Druhý den se to bohužel nezlepšilo, ba naopak. Sobotní večer jsem tedy strávila na pohotovosti.

Následující 4 týdny byly jedny z nejhorších. Spousta vyšetření, testů, hospitalizací, kortikoidů, podstoupila jsem CT, magnetickou rezonanci, lumbální punkci, po které jsem měla 14 dní neskutečné bolesti páteře. Jako odpůrce léků jsem se cpala prášky na bolest, bez kterých bych nevydržela. Proběhla jsem cílovou páskou ruku v ruce s novou kamarádkou - roztroušenou sklerózou. 

A co teď? Co se to stalo? Jak se to stalo? Jak to, že se to stalo mně? To se přece děje jiným. Já jsem vždycky zdravá. Po otázkách přišla lítost a výčitky: “Proč jsem se k sobě takhle chovala? Proč jsem mému tělu tak ubližovala? Proč, proč proč…?” Musela jsem se smířit s tím, že je s mým tělem něco špatně. 

Postavila jsem samu sebe před otázku - oběť nebo tvůrce? A začala tvořit. Začala jsem věnovat pozornost sama sobě a tomu, jak své tělo uzdravit, jak mu pomoct. Od lékařů, specialistů, přes terapie až k čínské medicíně. Od všeho jsem si vzala něco. Jedno bylo ale společné. Málo stresu, zdravá strava, hodně spánku a mít se víc ráda.

A ono to spolu souvisí. Když se má člověk rád, dává se na první místo, pečuje o sebe a své zdraví. A to mě úplně pohltilo. Začala jsem tedy pracovat na odstranění všech stresových situací. V práci jsem dala výpověď. Začala jsem víc spát. A započala cestu tématem, které mě úplně uchvátilo - vliv stravy na zdraví. Fascinovalo mě, jak funguje lidské tělo. Četla jsem knihy, zajímavé zdroje na internetu, koukala na smršť různých videí, koupila jsem si nabitý kurz výživového poradce, naučila se pracovat s kaloriemi, absolvovala různé online přednášky, kurzy, semináře a webináře, začala jsem sestavovat jídelníčky…

Ale hlavně - vše převádím do praxe. Pořád jen vařím, peču, improvizuju a inspiruju se. Hledám různé vylepšováky a triky, jak si přípravu usnadnit, zjednodušit, abych za co nejmíň času stihla připravit co nejvíc jídla, třeba na dva dny dopředu a mohla vaření jednoduše skloubit s (novou) prací. 

Začala jsem doslova milovat jídlo. Dokázala bych celý den klidně jen vařit. Baví mě připravovat pestrá, krásná, chutná, zdravá, vyvážená jídla. Uvědomila jsem si, jak moc je důležitá výživná a pestrá strava pro naše zdravé tělo i mysl. 

Tak moc jsem se pro to nadchla, že si to nechci nechat jen pro sebe. Proto tvořím projekt EAT WITH LOVE, kterým vás chci inspirovat k tomu, naučit se mít rádi jídlo, naučit se ho s radostí a chutí připravovat, předat vám to, co jsem se na své cestě uvědoměním naučila a neustále učím...